Motivace versus stimulace

1.2

Motivace versus stimulace

Mgr. Lenka Polášková

Motivace dává poznávacímu procesu energii i orientaci, a proto hraje zcela zásadní roli v kvalitě celého procesu učení. Dítě s vnitřní potřebou poznávat poznává intenzivněji, hlouběji a komplexněji než to, které je k poznávání nuceno. V takovém případě nelze hovořit o motivaci, ale o stimulaci dítěte. Všechny děti mají silnou touhu poznávat a učit se, ale pokud tak činíme v neadekvátně připraveném prostředí a bez silného, motivačního stimulu, pak je to v podstatě ztráta času. Při přípravě a plánování je nutné myslet na to, že správná podpora dítěte má být stavěna na tom, že dítě není nuceno do něčeho, o co nemá zájem. V komunikaci bychom měli preferovat otevřenou a přátelskou komunikaci s rozumně nastavenými, pro děti srozumitelnými a definovanými pravidly.

 NahoruPříklady motivace

Pozitivně děti motivujeme nejen připraveností prostředí nebo řízenými rozhovory, ale také výchovným působením:

• Děti podněcujeme ke spolupráci.

• Pokládáme otázky a zdůrazňujeme správné odpovědi.

• Nezapomínáme, že každé dítě potřebuje zažít pocit úspěchu a ocenění.

• Děti potřebují:

  1. Pomoc a podporu pedagoga, i když se jim nedaří. Chyba je prostor pro další učení se a zdokonalení.
  2. Zohlednit ze strany pedagoga svou specifickou vývojovou úroveň.
  3. Aby byly akceptovány takové, jaké jsou.
  4. Zdůrazňovat, jaké jsou, a neklást důraz na jejich výkon.
  5. Podporovat a oceňovat jejich úsilí.
  6. Rozvíjet jejich specifické zájmy.

 NahoruZnehodnocení motivace

Zásadní význam pak má rodinné prostředí. Motivaci dítěte můžeme znehodnotit některými nevhodnými způsoby komunikace.

Například:

• "Proč nemůžeš být jako ostatní?"

• "Na to teď nemám čas!"

• "Takový velký kluk a zapomněl to..."

• "Proč Ti všechno musím vysvětlovat tisíckrát?"

• "Už z tebe bude školák, nechovej se jako…