č. 505/2006 Sb., Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném k 1.7.2024
VYHLÁŠKA
ze dne 15. listopadu 2006,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
340/2007 Sb. |
(k 1.1.2008) |
celkem mění 21 novelizačních bodů |
239/2009 Sb. |
(k 1.8.2009) |
mění § 17, nadpis části šesté, § 39 a přílohy |
162/2010 Sb. |
(k 1.6.2010) |
mění přílohu č. 1 |
391/2011 Sb. |
(k 1.1.2012) |
mění, celkem 17 novelizačních bodů |
389/2013 Sb. |
(k 1.1.2014) |
mění, celkem 16 novelizačních bodů |
218/2016 Sb. |
(k 1.9.2016) |
mění § 1 a přílohu č. 1; nové přechodné ustanovení |
387/2017 Sb. |
(k 1.1.2018) |
vkládá novou část šestou a přílohu č. 3 |
34/2022 Sb. |
(k 1.3.2022) |
mění |
440/2022 Sb. |
(k 1.1.2023) |
mění; celkem 18 novelizačních bodů |
378/2023 Sb. |
(k 1.1.2024) |
mění |
195/2024 Sb. |
(k 1.7.2024) |
mění; celkem 16 novelizačních bodů |
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 119 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách:
ČÁST PRVNÍ
ZPŮSOB HODNOCENÍ SCHOPNOSTI ZVLÁDAT ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBY
§ 1
(1)
Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2)
Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.
(3)
Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí
a)
tělesné struktury a
b)
tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže,
a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností.
(4)
Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
§ 2
(1)
Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.
(2)
U osob, u nichž průběžně dochází ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, trvá sledované období rozhodné pro posouzení závislosti zpravidla jeden rok; funkční schopnost zvládat základní životní potřebu se v takovém případě stanoví tak, aby odpovídala převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období.
§ 2a
Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není…
